Vícezrnná kávovina s pampeliškou

Nálev a chuť

Vícezrnná kávovina s pampeliškou dává po zalití horkou vodou nápoj tmavě hnědé barvy s lehoučkou pěnou. Její chuť lze popsat jako zpočátku nasládlou, později mírně hořkou.

Původ

Rozpustné nápoje z čistě přírodních ingrediencí jsou trendem, který do našich životů přináší potřebnou dávku prospěšných látek a zároveň umožňuje rychlou a snadnou přípravu. Vícezrnná kávovina s pampeliškou se hodí jak k dopolední svačině, tak třeba coby druhá večeře. Je přirozeně bezkofeinová, takže ji mohou popíjet i čerstvé maminky nebo lidé trpící spánkovými obtížemi.

Připomeňme si krátce výhody všech pěti ingrediencí, ze kterých je namíchána.

Jednou z první zemědělských plodin, které člověk záměrně pěstoval, je ječmen (Hordeum). Od starověkých civilizací až po současnost zůstává tato obilnina nepostradatelnou součástí stravy. Mladý ječmen, proslavený svou chutí a skvělými vlastnostmi, začali lidé konzumovat přibližně před 5000 lety. Egypťané, Řekové, Římané a další starověké kultury ho například podávaly atletům a bojovníkům. Měli tak získat nadlidskou sílu a vytrvalost. Do Ameriky přivezl ječmen Kolumbus. Dnes se tato plodina pěstuje v mírném klimatickém pásmu celého světa. Je ceněna pro energetickou hodnotu – obsahuje až 80 % sacharidů. Ječmen je zároveň zdrojem vitaminů E a B, v mladém ječmeni se pak nacházejí také vitaminy C, K a H.

Další celosvětově významnou plodinou je žito (Secale). Tato jednoděložná rostlina nám dává vzácné a všestranně využitelné zrno. Žito je bohaté na sacharidy a vlákninu, nabízí také skromné množství bílkovin, draslíku a vitaminů skupiny B.

Součástí Vícezrnné kávoviny s pampeliškou je i čekanka (Cichorium intybus), modře kvetoucí rostlina pocházející z Evropy, která získala popularitu i za hranicemi kontinentu. Koncem 19. století byla zavlečena do Spojených států, dnes ji pěstují zemědělci v zemích jako Nizozemsko, Belgie, Francie a Německo. Čekankové listy i kořeny se používají jako lahodná zelenina. Krom toho lze z kořene čekanky vyrobit náhražku kávy, čehož lidé hojně využívali v době takzvané kávové krize (v 80. letech 20. století), kdy pražený kořen míchali s cukrovou řepou a žitem. Vzniklý nápoj dostal jméno Mischkaffee a byl populární zejména ve východní části Německa.

A dostáváme se k pampelišce (Taraxacum). Jde o vytrvalou, plevelnou bylinu se silnými kořeny a zářivě žlutými květy. Tyto rostliny se vyskytují na lukách, loukách, v zahradách a dokonce i na polích. Pampelišky mají rády půdy bohaté na dusík. Rostou v mírném pásmu severní polokoule, adaptují se na různá prostředí. Pampelišky patří k významným medonosným rostlinám. Lidé sbírají jejich listy, květy i kořeny a využívají je k přípravě salátů, sirupů i třeba mouky.

Zapomenout nesmíme ani na cukrovou řepu (Beta vulgaris), která je pěstována jako klíčový zdroj cukru. Šťáva z cukrové řepy obsahuje vysoké množství sacharózy a tvoří druhý nejvýznamnější zdroj cukru na světě, hned po cukrové třtině. Zpracování cukrové řepy má mimořádně zajímavou historii. První experimentální výrobu cukru z řepy provedl v Německu v roce 1747 chemik Marggraf, avšak první cukrovar specializovaný na řepný cukr byl zřízen až v roce 1802 ve Slezsku (nyní v Polsku). Cukrová řepa patří mezi okopaniny, její kořen obsahuje sacharózu, bílou krystalickou látku používanou jako nejběžnější sladidlo.

Vícezrnná kávovina s pampeliškou obsahuje lepek, neměli by ji tedy užívat lidé, kteří na něho trpí alergií. 

Jak Vícezrnnou kávovinu s pampeliškou připravit? Zalijte 2g kávoviny 100 ml vody o teplotě 90-100 ⁰C. Promíchejte a nechte mírně zchladnout.